Nové projekty v ruském ropném a plynárenském průmyslu, včetně projektů na arktickém šelfu, slibují další růst domácího trhu s antikorozními nátěry.
Pandemie COVID-19 měla obrovský, ale krátkodobý dopad na globální trh s uhlovodíky. V dubnu 2020 dosáhla globální poptávka po ropě nejnižší úrovně od roku 1995, což stáhlo referenční cenu ropy Brent na 28 dolarů za barel po nejrychlejším nárůstu přebytečných dodávek ropy.
V určitém okamžiku se cena ropy v USA dokonce poprvé v historii dostala do záporných hodnot. Zdá se však, že tyto dramatické události nezastavily aktivitu ruského ropného a plynárenského průmyslu, jelikož se předpokládá, že se globální poptávka po uhlovodících rychle zotaví.
Například IEA očekává, že poptávka po ropě se obnoví na úroveň před krizí již v roce 2022. Růst poptávky po plynu – i přes rekordní pokles v roce 2020 – by se měl v dlouhodobém horizontu do určité míry vrátit v důsledku zrychlujícího se globálního přechodu z uhlí na plyn pro výrobu energie.
Ruští giganti Lukoil, Novatek a Rosněfť a další plánují zahájit nové projekty v oblasti těžby ropy a plynu, a to jak na souši, tak na arktickém šelfu. Ruská vláda považuje využívání svých arktických zásob prostřednictvím LNG za jádro své energetické strategie do roku 2035.
V tomto kontextu má ruská poptávka po antikorozních nátěrech také slibné prognózy. Celkový prodej v tomto segmentu dosáhl v roce 2018 celkem 18,5 miliardy rublů (250 milionů dolarů), uvádí výzkum moskevského think tanku Discovery Research Group. Do Ruska bylo dovezeno nátěrů za 7,1 miliardy rublů (90 milionů dolarů), ačkoli dovoz v tomto segmentu má podle analytiků tendenci klesat.
Další moskevská konzultační agentura Concept-Center odhadla, že tržby na trhu se fyzicky pohybovaly mezi 25 000 a 30 000 tunami. Například v roce 2016 byl trh s antikorozními nátěry v Rusku odhadován na 2,6 miliardy rublů (42 milionů dolarů). Předpokládá se, že trh v posledních letech stabilně roste s průměrným tempem dvě až tři procenta ročně.
Účastníci trhu vyjadřují důvěru, že poptávka po nátěrech v tomto segmentu v nadcházejících letech poroste, ačkoli dopad pandemie COVID-19 ještě nepolevuje.
„Podle našich prognóz se poptávka [v nadcházejících letech] mírně zvýší. Ropný a plynárenský průmysl potřebuje antikorozní, žáruvzdorné, nehořlavé a další typy nátěrů pro realizaci nových projektů. Zároveň se poptávka přesouvá směrem k jednovrstvým polyfunkčním nátěrům. Samozřejmě nelze ignorovat důsledky pandemie koronaviru, která mimochodem ještě neskončila,“ řekl Maxim Dubrovskij, generální ředitel ruského výrobce nátěrů Akrus. „Za pesimistické prognózy nemusí výstavba [v ropném a plynárenském průmyslu] probíhat tak rychle, jak se původně plánovalo.“
Stát podniká opatření ke stimulaci investic a dosažení plánovaného tempa výstavby.“
Necenová konkurence
Podle společnosti Industrial Coatings působí na ruském trhu s antikorozními nátěry nejméně 30 hráčů. Mezi přední zahraniční hráče patří mimo jiné Hempel, Jotun, International Protective Coatings, Steelpaint, PPG Industries, Permatex, Teknos.
Největšími ruskými dodavateli jsou Akrus, VMP, Ruské barvy, Empils, Moskevský chemický závod, ZM Volga a Raduga.
Během posledních pěti let některé zahraniční společnosti, včetně Jotun, Hempel a PPG, lokalizovaly výrobu antikorozních nátěrů v Rusku. Toto rozhodnutí má jasné ekonomické opodstatnění. Doba návratnosti uvedení nových antikorozních nátěrů na ruský trh se pohybuje mezi třemi až pěti lety, odhaduje Azamat Gareev, vedoucí společnosti ZIT Rossilber.
Podle společnosti Industrial Coatings by se tento segment ruského trhu s nátěrovými hmotami dal popsat jako oligopsonie – forma trhu, ve které je počet kupujících malý. Naproti tomu počet prodávajících je velký. Každý ruský kupující má svůj poměrně přísný interní soubor požadavků, které musí dodavatelé splňovat. Rozdíl mezi požadavky zákazníků může být drastický.
V důsledku toho je to jeden z mála segmentů ruského průmyslu nátěrových hmot, kde cena nepatří mezi hlavní faktory určující poptávku.
Například Rosněfť schválila 224 typů antikorozních nátěrů, uvádí ruský registr dodavatelů nátěrů pro ropný a plynárenský průmysl. Pro srovnání, Gazprom schválil 55 nátěrů a Transněfť pouze 34.
V některých segmentech je podíl dovozu poměrně vysoký. Například ruské společnosti dovážejí téměř 80 procent nátěrových hmot pro offshore projekty.
Konkurence na ruském trhu s antikorozními nátěry je velmi silná, uvedl Dmitrij Smirnov, generální ředitel Moskevského chemického závodu. To nutí společnost držet krok s poptávkou a každé dva roky zavádět výrobu nových linek na nátěry. Dodal, že společnost provozuje také servisní centra, která řídí aplikaci nátěrů.
„Ruské společnosti zabývající se nátěrovými hmotami mají dostatečné kapacity k rozšíření výroby, což by snížilo dovoz. Většina nátěrových hmot pro ropné a plynárenské společnosti, včetně těch pro offshore projekty, se vyrábí v ruských závodech. V dnešní době je pro zlepšení ekonomické situace všech zemí důležité zvýšit produkci zboží vlastní výroby,“ uvedl Dubrobskij.
Mezi faktory, které brání ruským společnostem v rozšiřování jejich podílu na trhu, je uveden nedostatek surovin pro výrobu antikorozních nátěrů, uvedla společnost Industrial Coatings s odvoláním na místní analytiky trhu. Například je nedostatek alifatických isokyanátů, epoxidových pryskyřic, zinkového prachu a některých pigmentů.
„Chemický průmysl je vysoce závislý na dovážených surovinách a citlivý na jejich ceny. Díky vývoji nových produktů v Rusku a substituci dovozu existují pozitivní trendy v dodávkách surovin pro průmysl nátěrů,“ uvedl Dubrobsky.
„Je nutné dále zvyšovat kapacity, abychom mohli konkurovat například asijským dodavatelům. Plniva, pigmenty, pryskyřice, zejména alkydové a epoxidové, lze nyní objednávat od ruských výrobců. Trh s isokyanátovými tvrdidly a funkčními přísadami je zajištěn převážně dovozem. Proveditelnost rozvoje naší výroby těchto komponentů musí být projednána na státní úrovni.“
Nátěry pro offshore projekty v centru pozornosti
Prvním ruským offshore projektem byla ledodolná stacionární ropná plošina Prirazlomnaja v Pečorském moři jižně od Nové země. Gazprom si vybral Chartek 7 od společnosti International Paint Ltd. Společnost údajně zakoupila 350 000 kg nátěrů pro antikorozní ochranu plošiny.
Další ruská ropná společnost Lukoil provozuje od roku 2010 plošinu Korčagin a od roku 2018 plošinu Filanovskoe, obě v Kaspickém moři.
Pro první projekt dodala společnost Jotun antikorozní nátěry a pro druhý Hempel. V tomto segmentu jsou požadavky na nátěry obzvláště přísné, protože obnova nátěrů pod vodou je nemožná.
Poptávka po antikorozních nátěrech pro offshore segment je spjata s budoucností globálního ropného a plynárenského průmyslu. Rusko vlastní přibližně 80 procent zdrojů ropy a plynu ukrytých pod arktickým šelfem a většinu prozkoumaných zásob.
Pro srovnání, USA drží pouze 10 procent zásob ropy na šelfu, následované Kanadou, Dánskem, Grónskem a Norskem, které si mezi sebou dělí zbývajících 10 procent. Odhadované prozkoumané zásoby ropy v Rusku na moři činí pět miliard tun ropného ekvivalentu. Norsko je s velkým odstupem na druhém místě s jednou miliardou tun prokázaných zásob.
„Ale z řady důvodů – ekonomických i environmentálních – se tyto zdroje mohou neobnovitelné,“ uvedla Anna Kirejevová, analytička organizace na ochranu životního prostředí Bellona. „Podle mnoha odhadů by se globální poptávka po ropě mohla ustálit již za čtyři roky, v roce 2023. Obrovské vládní investiční fondy, které byly samy o sobě založeny na ropě, se také stahují z investic do ropného sektoru – což by mohlo podnítit globální odklon kapitálu od fosilních paliv, jelikož vlády a institucionální investoři investují do obnovitelných zdrojů energie.“
Zároveň se očekává, že spotřeba zemního plynu v příštích 20 až 30 letech poroste – a plyn tvoří většinu ruských zásob zdrojů nejen na arktickém šelfu, ale i na souši. Prezident Vladimir Putin prohlásil, že jeho cílem je učinit z Ruska největšího světového dodavatele zemního plynu – což je vzhledem ke konkurenci Moskvy z Blízkého východu nepravděpodobná vyhlídka, dodala Kirejevová.
Ruské ropné společnosti však tvrdily, že projekt šelfu se pravděpodobně stane budoucností ruského ropného a plynárenského průmyslu.
Jednou z hlavních strategických oblastí Rosněfti je rozvoj uhlovodíkových zdrojů na kontinentálním šelfu, uvedla společnost.
Dnes, kdy jsou objevena a rozvíjena téměř všechna hlavní pole ropy a zemního plynu na pevnině a kdy technologie a produkce břidlicové ropy rychle rostou, je nepopiratelné, že budoucnost světové produkce ropy se nachází na kontinentálním šelfu Světového oceánu, uvedla společnost Rosněfť ve svém prohlášení na svých webových stránkách. Ruský šelf má největší plochu na světě: Více než šest milionů km² a Rosněfť je největším držitelem licencí na ruský kontinentální šelf, dodala společnost.
Čas zveřejnění: 17. dubna 2024
