Nové projekty v ruském ropném a plynárenském průmyslu, včetně projektů na arktickém šelfu, slibují pokračující růst domácího trhu s antikorozními nátěry.
Pandemie COVID-19 přinesla obrovský, ale krátkodobý dopad na globální trh s uhlovodíky. V dubnu 2020 dosáhla globální poptávka po ropě nejnižší úrovně od roku 1995, což stáhlo referenční cenu ropy Brent na 28 dolarů za barel po nejrychlejším nárůstu přebytečných zásob ropy.
V určitém okamžiku se americká cena ropy dokonce poprvé v historii dostala do záporných hodnot. Zdá se však, že tyto dramatické události nezastaví činnost ruského ropného a plynárenského průmyslu, protože se předpokládá, že celosvětová poptávka po uhlovodících se rychle vrátí zpět.
IEA například očekává, že se poptávka po ropě zotaví na předkrizovou úroveň již v roce 2022. Růst poptávky po plynu – navzdory rekordnímu snížení v roce 2020 – by se měl v dlouhodobém horizontu do určité míry vrátit v důsledku zrychlujícího se globálního přechodu uhlí na přepínání plynu pro výrobu elektřiny.
Ruské giganty Lukoil, Novatek a Rosněfť a další ukrývají plány na zahájení nových projektů v oblasti těžby ropy a plynu jak na souši, tak na arktickém šelfu. Ruská vláda považuje využívání svých arktických zásob prostřednictvím LNG za jádro své energetické strategie do roku 2035.
V této souvislosti má ruská poptávka po antikorozních nátěrech také jasné předpovědi. Celkové tržby v tomto segmentu dosáhly v roce 2018 celkem 18,5 miliardy rublů (250 milionů dolarů), podle výzkumu provedeného moskevským think-tankem Discovery Research Group. Do Ruska byly dovezeny nátěry za 7,1 miliardy rublů (90 milionů dolarů), ačkoli dovoz v tomto segmentu má podle analytiků tendenci klesat.
Další moskevská poradenská agentura Concept-Center odhadla, že prodeje na trhu se pohybují mezi 25 000 a 30 000 tunami ve fyzickém vyjádření. Například v roce 2016 byl trh s aplikací antikorozních nátěrů v Rusku odhadován na 2,6 miliardy rublů (42 milionů dolarů). Předpokládá se, že trh v posledních letech stabilně roste s průměrným tempem dvou až tří procent ročně.
Účastníci trhu vyjadřují důvěru, že poptávka po nátěrech v tomto segmentu bude v následujících letech stoupat, i když dopad pandemie COVID-19 ještě nepolevuje.
„Podle našich prognóz se poptávka [v nadcházejících letech] mírně zvýší. Ropný a plynárenský průmysl potřebuje k realizaci nových projektů antikorozní, tepelně odolné, ohnivzdorné a další typy nátěrů. Zároveň se poptávka posouvá směrem k jednovrstvým polyfunkčním nátěrům. Samozřejmě nelze ignorovat důsledky pandemie koronaviru, která mimochodem ještě neskončila,“ řekl Maxim Dubrovský, generální ředitel ruského výrobce nátěrových hmot Akrus. „Podle pesimistické předpovědi nemusí výstavba [v ropném a plynárenském průmyslu] jít tak rychle, jak se původně plánovalo.
Stát přijímá opatření ke stimulaci investic a dosažení plánovaného tempa výstavby.“
Necenová konkurence
Podle Industrial Coatings je na ruském trhu s antikorozními nátěry nejméně 30 hráčů. Předními zahraničními hráči jsou mimo jiné Hempel, Jotun, International Protective Coatings, Steelpaint, PPG Industries, Permatex, Teknos.
Největšími ruskými dodavateli jsou Akrus, VMP, Russian Paints, Empils, Moskevský chemický závod, ZM Volga a Raduga.
Během posledních pěti let některé neruské společnosti, včetně Jotun, Hempel a PPG, lokalizovaly výrobu antikorozních nátěrů v Rusku. Za takovým rozhodnutím je jasné ekonomické zdůvodnění. Doba návratnosti uvedení nových antikorozních nátěrů na ruský trh se pohybuje mezi třemi až pěti lety, odhaduje Azamat Gareev, šéf ZIT Rossilber.
Podle Industrial Coatings by se tento segment ruského trhu s nátěry dal popsat jako oligopson – tržní forma, na které je počet kupujících malý. Naproti tomu počet prodejců je velký. Každý ruský kupující má své poměrně přísné interní požadavky, které musí dodavatelé dodržovat. Rozdíl mezi požadavky zákazníků může být drastický.
V důsledku toho jde o jeden z mála segmentů ruského průmyslu nátěrových hmot, kde cena nepatří mezi hlavní faktory určující poptávku.
Například Rosněfť autorizovala 224 typů antikorozních nátěrů podle ruského registru dodavatelů nátěrů pro ropný a plynárenský průmysl. Pro srovnání Gazprom schválil 55 nátěrů a Transneft pouze 34.
V některých segmentech je podíl dovozu poměrně vysoký. Například ruské společnosti dovážejí téměř 80 procent nátěrů pro offshore projekty.
Konkurence na ruském trhu s antikorozními nátěry je velmi silná, uvedl generální ředitel moskevského chemického závodu Dmitrij Smirnov. To tlačí společnost k tomu, aby držela krok s poptávkou a každých pár let zahájila výrobu nových nátěrových linek. Společnost také provozuje servisní střediska, která řídí nanášení nátěrů, dodal.
„Ruské lakovny mají dostatečné kapacity na rozšíření výroby, což by snížilo dovoz. Většina nátěrů pro ropné a plynárenské společnosti, včetně nátěrů pro offshore projekty, se vyrábí v ruských závodech. V dnešní době je pro zlepšení ekonomické situace pro všechny země důležité zvýšit produkci zboží vlastní výroby,“ řekl Dubrobsky.
Nedostatek surovin pro výrobu antikorozních nátěrů je uveden mezi faktory, které brání ruským společnostem v rozšiřování jejich podílu na trhu, uvedl Industrial Coatings s odvoláním na místní tržní analytiky. Například je nedostatek alifatických izokyanátů, epoxidových pryskyřic, zinkového prachu a některých pigmentů.
„Chemický průmysl je vysoce závislý na dovážených surovinách a je citlivý na jejich ceny. Díky vývoji nových produktů v Rusku a substituci dovozu existují pozitivní trendy v oblasti dodávek surovin pro průmysl nátěrových hmot,“ řekl Dubrobsky.
„Je potřeba dále navyšovat kapacity, abychom mohli konkurovat například asijským dodavatelům. Plniva, pigmenty, pryskyřice, zejména alkydové a epoxidové, lze nyní objednat u ruských výrobců. Trh s izokyanátovými tvrdidly a funkčními přísadami je zajišťován především dovozem. O proveditelnosti rozvoje naší výroby těchto komponentů se musí diskutovat na státní úrovni.“
Nátěry pro offshore projekty v centru pozornosti
Prvním ruským pobřežním projektem byla pobřežní stacionární plošina na produkci ledu odolného oleje Prirazlomnaja v Pečorském moři jižně od Nové Zemly. Gazprom si vybral Chartek 7 od International Paint Ltd. Společnost údajně nakoupila 350 000 kg nátěrů pro antikorozní ochranu plošiny.
Další ruská ropná společnost Lukoil provozuje od roku 2010 platformu Korčagin a od roku 2018 platformu Philanovskoe, obě v Kaspickém moři.
Společnost Jotun poskytla antikorozní nátěry pro první projekt a společnost Hempel pro druhý. V tomto segmentu jsou požadavky na nátěry obzvláště přísné, protože restaurování nátěrů právníkem pod vodou je nemožné.
Poptávka po antikorozních nátěrech pro offshore segment je svázána s budoucností globálního ropného a plynárenského průmyslu. Rusko vlastní asi 80 procent zdrojů ropy a plynu ukrytých pod arktickým šelfem a většinu prozkoumaných zásob.
Pro srovnání, USA drží pouze 10 procent šelfových zdrojů, následují Kanada, Dánsko, Grónsko a Norsko, které mezi ně dělí zbývajících 10 procent. Odhadované ruské zásoby ropy na moři dosahují až pěti miliard tun ropných ekvivalentů. Norsko je na druhém místě s jednou miliardou tun ověřených zásob.
„Ale z mnoha důvodů – ekonomických i ekologických – tyto zdroje mohou zůstat neobnovené,“ řekla Anna Kireeva, analytička organizace na ochranu životního prostředí Bellona. „Podle mnoha odhadů by se celosvětová poptávka po ropě mohla ustálit již za čtyři roky, v roce 2023. Obrovské vládní investiční fondy, které byly samy postaveny na ropě, se také stahují z investic do ropného sektoru – krok, který by mohl podnítit globální kapitálový odklon od fosilních paliv, protože vlády a institucionální investoři nalévají finanční prostředky do obnovitelné energie.
Zároveň se očekává, že spotřeba zemního plynu v příštích 20 až 30 letech poroste – a plyn tvoří většinu ruských zásob nejen na arktickém šelfu, ale také na souši. Prezident Vladimir Putin řekl, že jeho cílem je učinit Rusko největším světovým dodavatelem zemního plynu – což je nepravděpodobná vyhlídka vzhledem ke konkurenci Moskvy ze Středního východu, dodala Kireeva.
Ruské ropné společnosti však tvrdily, že projekt regálu se pravděpodobně stane budoucností ruského ropného a plynárenského průmyslu.
Jednou z hlavních strategických oblastí Rosněfti je rozvoj uhlovodíkových zdrojů na kontinentálním šelfu, uvedla společnost.
V dnešní době, kdy jsou objevena a rozvíjena téměř všechna hlavní pevninská naleziště ropy a zemního plynu a kdy technologie a těžba ropy z břidlic rychle rostou, je skutečnost, že budoucnost světové produkce ropy se nachází na kontinentálním šelfu Světového oceánu, nepopiratelná, Rosněft uvedl v prohlášení na svém webu. Ruský šelf má největší rozlohu na světě: Více než šest milionů km a Rosněfť je největším držitelem licencí pro ruský kontinentální šelf, dodala společnost.
Čas odeslání: 17. dubna 2024
